close
Přeskočit na obsah

Commercial Resupply Services

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Image
Dragon na misi CRS-2 během připojování k ISS, 3. března 2013
Image
Předváděcí Cygnus Orb-D1 při příletu k ISS, 29. září 2013.
Image
Vylepšená verze lodi Cygnus na misi OA-5 při příletu k ISS, 9. prosince 2015
Image
Dragon 2 na misi CRS-21, připojený k modulu Harmony, s modulem Kibo (vpravo), 9. ledna 2021

Commercial Resupply Services (CRS, česky lze přeložit jako Komerční zásobovací služby), je označení série letů nákladních kosmických lodí k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), které pro americkou vesmírnou agenturu NASA zajišťují na komerčním principu soukromé společnosti. První smlouvy byly podepsány v roce 2008, první let proběhl v roce 2012 a poslední v roce 2020. Druhá fáze CRS-2 byla smluvně upravena v roce 2016 a první let se uskutečnil v roce 2019.

Vývoj programu

[editovat | editovat zdroj]
Image
Kosmická loď Dragon zachycena na ISS s pomocí ramena Canadarm2. 25. května 2011 se stala první komerční lodí na ISS.

Smlouvy CRS-1

[editovat | editovat zdroj]

Nosiče, kosmické lodě a startovní rampy byly pro program CRS připraveny v rámci dohod programu Commercial Orbital Transportation Services (COTS),[1] které NASA podepsala v roce 2008 se společnostmi SpaceX (rakety Falcon 9 a lodi Dragon) a Orbital Sciences (rakety Antares a lodi Cygnus).

NASA oznámila udělení zakázek programu CRS oběma společnostem na tiskové konferenci 23. prosince 2008.[2] Šlo o kontrakty zahrnující minimálně 20 misí do roku 2016, z toho 12 misí pro SpaceX (za 1,6 miliardy dolarů) a 8 misí pro Orbital Sciences (za 1,9 miliardy dolarů).

SpaceX úspěšně vypustila svou první raketu Falcon 9 s maketou lodi Dragon 4. června 2010. První let pro NASA, COTS Demo 1, se uskutečnil 8. prosince 2010 a demonstroval schopnosti lodi Dragon dostat se na oběžnou dráhu a udržet se na ní, přijímat a reagovat na pozemní příkazy a schopnost komunikovat prostřednictvím satelitního systému TDRS, který vybudovala NASA a tvoří ho pozemní stanice a satelity na geostacionární dráze. SpaceX 15. srpna 2011 oznámila, že NASA spojila cíle misí COTS Demo 2 a Demo 3 do jedné mise, přičemž nejdříve muselo dojít ke splnění cílů mise Demo 2.

Mise COTS Demo 2+ úspěšně odstartovala 22. května 2012, dopravila náklad na ISS a po necelých 6 dnech přistála v Tichém oceánu.[3] NASA 23. srpna 2012 oznámila, že společnost SpaceX úspěšně splnila závazky v rámci kontraktu COTS a byla certifikována pro lety v rámci CRS.[4] První let v rámci CRS SpaceX provedla v říjnu 2012.

Orbital Sciences dokončila svou certifikaci COTS jediným letem ve dnech 18. září až 23. října 2013 pod označením Cygnus Orb-D1. První CRS mise odstartovala 9. ledna 2014.

Rozšíření první fáze

[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2015 NASA přiobjednala v rámci první fáze ještě tři mise u SpaceX a jednu u Orbital Sciences[5] a v květnu téhož roku přidala další dva lety pro Orbital Sciences.[5] V únoru 2016 bylo do smlouvy CRS přidáno pět dodatečných misí pro SpaceX.[6]

Podle auditu programu z roku 2018[7] zadala NASA 31 misí a smluvních úprav v hodnotě 5,93 miliardy dolarů, což představuje průměrné náklady 191,3 milionu dolarů na jednu misi. Z toho měla společnost SpaceX dokončit 20 misí s celkovou platbou 3,04 miliardy dolarů, v průměru 152,1 milionu dolarů na jednu misi. Společnost Orbital ATK měla podle zadaných zakázek dokončit 11 misí s celkovou platbou 2,89 miliardy dolarů, v průměru 262,6 milionu dolarů na misi. Audit dále konstatoval, že do prosince 2017 NASA na aktivity CRS-1 vynaložila 5,12 miliardy dolarů a do dokončení poslední mise v roce 2020 zaplatí zbylých 810 milionů dolarů.

SpaceX tak podle smlouvy CRS-1 získal 20 (do mise CRS-20) a Northrop Grumman 11 letů (do mise NG-11).

Zadání druhé fáze CRS

[editovat | editovat zdroj]

NASA zahájila proces výběru pro druhé období komerčních zásobovacích služeb v únoru 2014[8] a 10. dubna téhož roku zveřejnila detailní požadavky,[9] především dodat ročně 14 250 až 16 750 kilogramů nákladu s typickým objemem 55 až 70 metrů krychlových v hermetizovaných sekcích kosmických lodí a přibližně 1 500 až 4 000 kg beztlakového nákladu. Stejné množství odpadu mělo být také vráceno na Zemi nebo zlikvidováno.

Do výběru se přihlásili oba dodavatelé z první etapy CRS, Orbital Sciences se svou ověřenou lodí Cygnus a SpaceX s inovovanou verzí dosud používané lodi Dragon, označované jako Dragon 2. Kromě nich předložily ve stanovené lhůtě své návrhy pro etapu CRS-2 společnosti Sierra Nevada Corporation, Boeing a Lockheed Martin.[10]

Společnost Sierra Nevada navrhla využívat nákladní verzi svého raketoplánu Dream Chaser připravovaného pro lety s posádkou. Navrhovaný nákladní Dream Chaser Cargo System zahrnoval dodatečný vyměnitelný nákladní modul pro vyzdvižení a likvidaci odpadu.[10] Také společnost Boeing ve svém návrhu počítala s úpravou své lodi CST-100 vyvíjené pro pilotované lety.[11]

Lockheed Martin pro CRS-2 navrhl nový kosmický tahač s názvem Jupiter, který by na první let startoval společně s cargo modulem Exoliner, dopravil ho k ISS, ale po skončení mise by zůstal na oběžné dráze, zatímco Exoliner by zanikl v atmosféře. V dalších misích by byly vypuštěny pouze moduly Exoliner s nákladem, s nimiž by se Jupiter setkal na oběžné dráze a dovezl je k ISS.[12] Lockheed naznačil, že toto řešení je vhodné i pro destinace za nízkou oběžnou drahou Země, např. pro zásobovací cesty k Měsíci nebo Marsu.[13]

Smlouvy CRS-2

[editovat | editovat zdroj]

Výsledek výběru dodavatelů pro druhou etapu programu CRS oznámila NASA 14. ledna 2016, kdy uzavřela smlouvy se třemi dodavateli – Orbital ATK (dříve Orbital Sciences) s lodí Cygnus, Sierra Nevada Corporation s raketoplánem Dream Chaser a SpaceX s lodí Dragon 2. Každý z nich získal nejméně 6 startů od roku 2019 do roku 2024.[14] Celkové náklady na poskytnuté dopravní služby by měly dosáhnout nejméně 6,31 miliardy dolarů.[15]

Lety podle smluv CRS-2 byly zahájeny v listopadu 2019 startem mise Cygnus NG-12, SpaceX první let podle nové smlouvy (CRS-21) uskutečnila v prosinci 2020.

V listopadu 2020 vyšlo najevo, že společnost Northop Grumman, nástupce společnosti Orbital ATK a nový provozovatel lodí Cygnus, získala z programu CRS-2 další dva lety.[16] A o měsíc později dostala tři další mise také SpaceX.[17] V březnu 2022 pak NASA objednala dalších 12 zásobovacích misí, po 6 od obou dodavatelů, aby si zajistila zásobování ISS až do roku 2026.[18] To prakticky znamenalo, že agentura přidělila podle smluv CRS-2 celkem 15 misí pro SpaceX (do míse CRS-35) a 14 pro Northrop Grumman (do mise NG-25).

Další posun přinesl 8. listopad 2024, kdy agentura oznámila plán prodloužit smlouvy CRS-2 o další 4 roky, do 31. prosince 2030, tedy až do předpokládaného konce existence stanice. Přitom od března 2023 přijímala nabídky od možných dalších dodavatelů přepravních služeb,[19] ale žádná ze tří obdržených nabídek (od společností Gravitics, The Exploration Company a GEPA Logistics) nesplnila její požadavky. Proto rozhodla o prodloužení stávajících (tehdy ještě stále tří) smluv CRS-2 na celkový objem nanejvýš 14 miliard dolarů s tím, že SpaceX do té doby obdržela 2,8 miliardy, Northrop Grumman 2,7 miliardy a Sierra Space 1,4 miliardy dolarů.[20]

Do konkrétních budoucích letů se tento plán přetavil 21. listopadu 2025, kdy NASA oznámila, že udělí společnosti Northrop Grumman další 2 mise lodí Cygnus podle smlouvy CRS-2, a to po jedné na roky 2028 a 2029.[21] A sama společnost v červnu 2026 vydala zprávu, že jí byla přidělena další mise označovaná NG-29.[22] S těmito třemi novými objednávkami získala Northrop Grumman celkem 28 misí, není ovšem omylem, že poslední z řady 28 letů bude označen NG-29. Je to důsledkem toho, že společnost v roce 2025 zrušila plánovanou mise NG-22 kvůli poškození kosmické lodi při její přepravě na kosmodrom. Dvacátým druhým letem tak ve skutečnosti byla až mise NG-23 a dvacátým pátým letem, posledním z původně přidělené kvóty, bude až mise NG-26 v roce 2027. Na ni pak navážou 3 nově přidělené lety až po NG-29.

Ukončení smlouvy CRS-2 pro Dream Chaser

[editovat | editovat zdroj]

S prvním z letů raketoplánu Dream Chaser přidělených společnosti Sierra Nevada smlouvou CRS-2 se podle prvních plánů zveřejněných v roce 2019 počítalo v posledních měsících roku 2021.[23] Následovala však série odkladů vysvětlených především dopady celosvětové pandemie covidu-19 a technickými obtížemi – výrobce dokončil testovací exemplář Tenacity teprve na začátku listopadu 2023 a chystal se ho odeslat na rozsáhlé testování.[24] V polovině října 2024 NASA vyhlásila, že počítá s prvním startem lodi nejdříve v květnu 2025.[25] A protože se ani toto očekávání nenaplnilo, dohodly se koncem září 2025 agentura a dodavatelská společnost (ta již pod jménem Sierra Space Corporation, SSC) na tom, že až bude Dream Chaser připraven, jeho první let nezamíří k ISS, takže loď své schopnosti prokáže při volném letu před koncem roku 2026. NASA se navíc zbavila zavázku provést s lodí Dream Chaser přidělených 6 zásobovacích misí k ISS a naproti tomu získala možnost po úspěšném testovacím letu – a stále v rámci stále platné, i když upravené smlouvy – od SSC objednat zásobovací lety, které bude potřebovat až do plánovaného zániku ISS v roce 2030.[26]

Lodi a lety programu CRS

[editovat | editovat zdroj]

Do obou etap programů CRS se zapojilo celkem 5 verzí 2 typů lodí – Dragon, Cygnus, Cygnus Enhanced, Dragon 2 a Cygnus Extended.

SpaceX absolvovala 20 letů první etapy CRS s 11 kabinami Dragon (výrobní čísla C103 – C113), protože tři kabiny letěly na dvě mise a další (C106, C108 a C112) byly použity dokonce třikrát. Rakety Falcon 9 s Dragony startovaly dvakrát až čtyřikrát ročně z rampy SLC-40 na letecké základně na mysu Canaveral (CCAFS) na Floridě.

Podrobnější informace naleznete v článku Dragon (kosmická loď).

Orbital Sciences na první 3 lety vyslala základní verzi lodi své Cygnus, ale po havárii letu OA Orb-3 v roce 2014 urychlila přípravu vylepšené, tedy především prodloužené verze (označované Enhanced) s větším objemem hermetizovaného prostoru a od letu OA-4 v roce 2015 ji rutinně používá, a to i v režimu smlouvy CRS-2. Cygnusy startují v rytmu jednou až dvakrát ročně z rampy LP-0A na Středoatlantickém regionálním kosmodromu (MARS) ve Virginii,[27] s výjimkami v období čekání na novou verzi rakety Antares.

Podrobnější informace naleznete v článku Cygnus (kosmická loď).

SpaceX pro etapu CRS-2 používá druhou generaci lodí Dragon – Dragon 2, a to ve verzi Cargo Dragon. Startují z rampy LC-39A Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.

Podrobnější informace naleznete v článku Dragon 2.

Lodi Cygnus se k ISS připojují pomocí robotické ruky Canadarm2, kterou ovládá některý z členů posádky stanice a pozemní personál. Podobně se k ISS připojovaly lodi japonské nákladní lodi HTV a také první generace lodi Dragon v první etapě programu CRS. Od etapy CRS-2 již Dragony 2 nepotřebují žádnou vnější pomoc a ke stanici se přibližují a připojují v automatizovaném (ve verzi Crew i v ručním) režimu, podobně jako ruské kosmické lodi Sojuz a Progress, nebo dříve evropské nákladní lodi ATV.

Ani jeden z obou typů lodí se v programu CRS nevyhnul vážné havárii. Výbuchem skončil jak let Cygnus Orb-3 (23 sekund po startu 28. října 2014), tak let SpaceX CRS-7 (139 sekund po startu 28. června 2015). Za poznámku stojí, že mezi oběma těmito selháními postihla nehoda také let ruské zásobovací lodi Progress M-27M. Při startu 28. května 2015 došlo při oddělení od třetího stupně nosné rakety k poškození lodi a ztrátě kontroly nad ní, což po několika dnech vedlo k jejímu zániku v atmosféře Země.

Lodě obou typů se u ISS poprvé setkaly 10. dubna 2016. K lodi Cygnus na misi OA-6, která se připojila o 14 dní dříve k modulu Unity, přibyl Dragon na misi CRS-8, který zakotvil u modulu Harmony. Od té doby se podobné situace opakují jednou až dvakrát ročně s výjimkou roku 2017, kdy se v červnu lety Cygnus OA-7 a SpaceX CRS-11 minuly o jediný den.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Commercial Resupply Services na anglické Wikipedii.

  1. ↑ NASA - NASA Commercial Orbital Transportation Services. www.nasa.gov [online]. [cit. 2018-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-06. (anglicky)
  2. ↑ NASA - NASA Awards Space Station Commercial Resupply Services Contracts. www.nasa.gov [online]. [cit. 2018-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-15. (anglicky)
  3. ↑ Spaceflight Now | Dragon Mission Report | NASA expects quick start to SpaceX cargo contract. spaceflightnow.com [online]. [cit. 2018-07-01]. Dostupné online.
  4. ↑ NASA - NASA Administrator Announces New Commercial Crew And Cargo Milestones. www.nasa.gov [online]. [cit. 2018-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-25. (anglicky)
  5. 1 2 BERGIN, Chris. NASA lines up four additional CRS missions for Dragon and Cygnus [online]. 2015-03-04 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ↑ SpaceX wins 5 new space station cargo missions in NASA contract estimated at $700 million. SpaceNews [online]. 2016-02-24 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ↑ Audit of Commercial Resupply Services to the International Space Station [online]. NASA / Office of Inspector General, 26. dubna 2018 [cit. 2021-09-13]. S. 8, 9. Dostupné online. (anglicky)
  8. ↑ NASA Preparing Follow-on Commercial Cargo Delivery Contract. SpaceNews [online]. 2014-02-24 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ International Space Station Commercial Resupply Services 2 Industry Day [online]. 10. dubna 2014 [cit. 2021-09-13]. S. 25 – 31. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3. dubna 2015. (anglicky)
  10. 1 2 Sierra Nevada Hopes Dream Chaser Finds “Sweet Spot” of ISS Cargo Competition. SpaceNews [online]. 2015-03-18 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ Weather Sat, CRS-2 Top U.S. Civil Space Procurement Agenda for 2015. SpaceNews [online]. 2015-01-24 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  12. ↑ Lockheed Pitches Reusable Tug for Space Station Resupply. SpaceNews [online]. 2015-03-13 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ Lockheed Martin Unveils Jupiter and Exoliner Space Transports. NBC News [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ Sierra Nevada Corp. joins SpaceX and Orbital ATK in winning NASA resupply contracts. Washington Post. Dostupné online [cit. 2021-09-13]. ISSN 0190-8286. (anglicky)
  15. ↑ NASA will pay more for less ISS cargo under new commercial contracts. SpaceNews [online]. 2018-04-26 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  16. ↑ Northrop Grumman Awarded Additional Cargo Resupply Missions to the International Space Station. Northrop Grumman Newsroom [online]. [cit. 2026-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-02. (anglicky)
  17. ↑ Dragon CRS-21,... CRS-29 (SpX 21,... 29). Gunter's Space Page [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ POTTER, Sean. NASA Orders Additional Cargo Flights to Space Station. NASA [online]. 2022-03-25 [cit. 2022-03-26]. Dostupné online.
  19. ↑ FOUST, Jeff. NASA proposes final extension of ISS cargo contracts [online]. 2023-03-05 [cit. 2024-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
  20. ↑ FOUST, Jeff. NASA extends ISS cargo contracts through 2030 [online]. 2024-11-09 [cit. 2024-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ Sam Acquisition 360: Commercial Resupply Services (CRS) 2 Contract NNJ16GU21B. sam.gov [online]. [cit. 2026-07-09]. Dostupné online.
  22. ↑ Northrop Grumman. We’ve been selected for another Commercial Resupply Services mission to the @Space_Station. With NG-29, we'll keep delivering the cargo and science that helps make long-term human spaceflight possible.. X.com [online]. 2026-07-08 [cit. 2026-07-09]. Dostupné online.
  23. ↑ SNC, Sierra Nevada Corporation |. SNC Selects ULA for Dream Chaser® Spacecraft Launches. www.sncorp.com [online]. [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. (anglicky)
  24. ↑ Sierra Space. Today, we are one step closer to enabling major breakthroughs in space as Dream Chaser Tenacity prepares for its journey to NASA Armstrong.. X.com [online]. 2023-10-31 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.
  25. ↑ GARCIA, Mark. Crew-8 Awaits Splashdown; Expedition 72 Stays Focused on Science. blogs.nasa.gov [online]. 2024-10-15 [cit. 2024-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ NASA, Sierra Space Modify Commercial Resupply Services Contract - NASA [online]. 2025-09-25 [cit. 2025-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ Cygnus heads for the International Space Station. www.gizmag.com [online]. [cit. 2018-07-01]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Commercial_Resupply_Services&oldid=26022184“